Pracovní právo
Pracovní právo
Pracovní právo je odvětví, které sleduje dvě základní hodnoty, a to ochranu zaměstnance a možnost zaměstnavatele nakládat se zaměstnanci, úkolovat je a organizovat práci, kterou jim přiděluje. Tyto základní hodnoty jsou nazývány funkcemi pracovního práva – organizační a ochranná. Tyto funkce se navzájem prolínají a působí současně.
Prameny pracovního práva
Normativní právní akty (výsledek autoritativního rozhodnutí orgánu státu), tj. ústavní zákony (př. čl. 9 zákaz nucené práce, čl. 25 právo na práci, čl. 27 právo na sdružování se k ochraně hosp. a soc. zájmů), zákony, nařízení vlády nebo vyhlášky ministerstev.
Normativní smlouvy (výsledek konsenzu dvou nebo více subjektů), které mohou být mezinárodní nebo kolektivní. K mezinárodním smlouvám patří např. Úmluvy MOP a bilaterální smlouvy zajišťující určité podmínky pro subjekty pocházející z jiného státu. Smlouvou kolektivní se rozumí smlouvy, které stojí na ujednání mezi subjekty zastupujícími zaměstnance.
