Právo sociálního zabezpečení
Sociální zabezpečení
Sociální zabezpečení je nejdůležitějším nástrojem realizace sociální politiky. Jedná se o soubor právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka.
Jedná se o souhrn právních norem, které upravují chování subjektů ve společenských vztazích vznikajících při poskytování hmotného zabezpečení či jiné pomoci fyzickým osobám, které v důsledku sociálních událostí, právem akceptovaných, takové plnění či pomoc potřebují.
Prameny práva sociálního zabezpečení
Největší význam pro obsah práva sociálního zabezpečení mají zákony. Jednotlivé zákony provádějí ústavně zaručená sociální práva, která jsou vyjádřena v Listině základních práv a svobod. Můžeme rozlišovat zákony upravující veřejné zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, důchodové pojištění a státní sociální podporu a sociální pomoc. Dále zákony upravující pravomoc a působnost orgánů státní správy v oblasti sociálního zabezpečení
Nařízení vlády mají nižší právní sílu než zákony. Jedná se o odvozené normativní právní akty, které jsou vydávány na základě zmocňovacích ustanovení obsažených v zákoně. Zpravidla rozvádějí obecnou úpravu stanovenou zákonem.
Vyhlášky ministerstev jsou také podzákonnými právními akty, které mohou ministerstva – zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví – vydávat na základě zákona a v jeho mezích.
